Jdi na obsah Jdi na menu
 


Duchovní boj a Boží zbroj

19. 7. 2008
Duchovní boj a Boží zbroj
 
Teresa Davies časopis CHO Goodnews. Překlad David Vopřada
 
V 6. kapitole listu Efezanům nám Pavel radí: „A tak, bratří, svou sílu hledejte u Pána, v jeho veliké moci. Oblecte plnou Boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům. Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla. Proto vezměte na sebe plnou Boží zbroj, abyste se mohli v den zlý postavit na odpor, všechno překonat a obstát. Stůjte tedy `opásáni kolem beder pravdou, obrněni pancířem spravedlnosti, obuti k pohotové službě evangeliu pokoje a vždycky se štítem víry, jímž byste uhasili všechny ohnivé střely toho Zlého´. Přijměte také `přílbu spasení´ a `meč Ducha, jímž je slovo Boží´. V každý čas se v Duchu svatém modlete a proste, bděte na modlitbách a vytrvale se přimlouvejte za všechny bratry i za mne“ (Ef 6,10–18).
 
1 – Stůjte tedy opásáni kolem beder pravdou: Říci pravdu v lásce může být velmi těžké, zvláště když nemáme rádi střety a snažíme-li se neustále někomu zalíbit. Můžeme poznávat, že v této oblasti potřebujeme změnu. Můžeme se o ni snažit tak, že každý den budeme prosit Ducha svatého o odvahu a moudrost (a slova), abychom mohli říkat pravdu v lásce, vyhýbat se lžím a polopravdám a také byli ochotni slyšet pravdu o sobě od někoho jiného, a přitom to nebrali jako útok na svou osobu. Až se to začne dít, budeme brzy v každé chvíli opásáni pravdou a náš duch začne rychle rozpoznávat lži a polopravdy; naše schopnost rozlišovat poroste.
 
2 – Obrněni pancířem spravedlnosti: Snažíme-li se o čistý stůl s Pánem tím, že každý den se u něj snažíme načerpat a konáme pokání, je-li to nezbytné, dáváme do pořádku, co je potřeba, přijímáme pravidelně svátost smíření, ztratíme jakýkoli pocit viny a hanby, který si neseme – brzy poneseme pancíř spravedlnosti. Budeme tak schopni přistupovat k Otcovu trůnu s rukama zdviženýma a naše modlitba bude naplněna důvěrou a vírou.
 
3 – Obuti k pohotové službě evangeliu pokoje: Jsme-li vždy připraveni skládat účty „ze své naděje“, jsme-li přesvědčeni, že Ježíš je odpovědí na většinu otázek, jsme-li připraveni rozdávat dál radostnou zvěst o všem, co Ježíš vykonal v našem životě, a přinášíme-li duchovní pokoj těm, kdo dostatečně hladovějí po otázkách, brzy budeme obuti do střevíců evangelia pokoje.
 
4 – Vždycky se štítem víry, jímž byste uhasili všechny ohnivé střely toho Zlého: Jak rosteme ve víře; a ve víře v co? Ďábel se snaží nahlodat naši víru a naši radost mnoha podlými způsoby. Může nám pomoci např. vypisování si příslušných božích zaslíbení, které nalezneme v Písmu. Růst ve víře znamená, jak myslím, růst v důvěře, že Bůh mne drží ve své dlani a že jeho odpověď na mé prosby bude znít, kdykoli to bude možné, ano. Takové úryvky z Písma sytí mou duši stejným způsobem, jako sytí mé tělo dobrý sendvič. Ze stovek takových příslibů v Bibli alespoň čtyři: Dt 28,1–8; Jr 29,11–12; 1 Tim 1,7; Flp 4,6–8. Vypisovala jsem si takové verše, říkala je nahlas a to zkrátka změnilo můj pohled a má očekávání. Doporučuji „nahlas“, protože pro jejich odříkání nepoužívám pouze rozum a hlasivky, ale slyší je také mé uši a srdce. Zanedlouho vkročíme do každého dne s větší důvěrou a větší vírou v Boží lásku a úkol pro nás – tak budeme v ruce třímat neustále štít víry.
 
5 – Přijměte také přílbu spasení: Přilba chrání hlavu a mozek. To, co si zvolíme za předmět své víry, a jak smýšlíme o sobě samých, je velmi důležité pro náš život z víry. Víme, že nás Bůh vykoupil, že nás přijímá za děti a že si nás vyvolil již před stvořením světa (Ef 1,3–5) – a to nám přináší pocit pokoje a bezpečí. To potřebujeme zvláště tehdy, pokud vnímáme nebo nám někdo řekne, že naše narození byla „nehoda“ či „chybička“, nebo ve chvílích, kdy máme pocit, jako kdyby se proti nám všechno spiklo. Písmo nás zde opět učí pravdě a nabízí pomoc. Pokoušíme-li se žít podle pravdy, brzy poneseme velmi bytelnou přilbici spasení a naše pochybnosti pominou.
 
6 – a meč Ducha, jímž je slovo Boží: Není moudré připnout si meč, pokud člověk neví, jak jej používat, a pokud není připraven jej užít. Znalost Božích zaslíbení a jejich zmiňování je jakýmsi „šermířským tréninkem“, který potřebujete, abyste začali vládnout svým mečem efektivně a kdykoli toho bude zapotřebí. Slovo Boží, které oslovuje určitou situaci, má velkou moc a nikdy nezůstává neúčinné, ale plní, co Bůh zamýšlí (Iz 55,11). Když byl Ježíš čtyřicet dní na poušti, jeho obranou proti Satanovi byly verše z Písma.
 
Dalším výkladem zacházení s mečem Ducha je naše připravenost vytáhnout do bitvy, když je toho zapotřebí; proti úskokům a pánům nepřítele, ať již při modlitbě za uzdravení nemocného přítele (namísto prostého vyjádření sympatie), při modlitbě růžence za přímluvu Panny Marie v době tísně či při vytrvalé modlitbě v důvěře, že Pán je se mnou, i když na mě někdo útočí. Brzy už ani nepostřehnete, že třímáte v ruce meč Ducha a že jej užíváte velmi dobře.

V každý čas se v Duchu svatém modlete a proste. Tím, co podporuje růst a sílu jednotlivých součástí duchovní výzbroje, je modlitba, zvláště modlitba v Duchu svatém. To se týká nejen osobní modlitby, ale také společné modlitby ve skupince. Denní „navlékání boží zbroje“ nám možná více připomíná duchovní zbraně, které nám přirůstají k tělu a které mohou ve víře nadále sílit. Vědomí, že náležíme Kristu, že Bůh je s námi (a nebo, což je důležitější, že jsme s Bohem, který tuhle bitvu už vyhrál!), vědomí, že se Písmo týká nás i druhých, je mocná zbraň, se kterou není třeba před nepřítelem utíkat.