Symbolismus světla
Jedním z nejběžnějších témat používaných v byzantské liturgii, totiž jak zobrazit podstatu našeho života v Kristu, je světlo. Janova tématika světla, světlo Beránka v Božím městě (Zj.21,22-26), naplňuje duchovnost a mysticismus Východu. Život ducha je osvícením z tohoto věčného světla. Vidět Boha skrze toto světlo znamená žít v něm. Sv. Irenej napsal: „Vidět světlo, to znamená být ve světle a zúčastnit se jeho jasu. Podobně vidět Boha znamená být v něm a být účastný na jeho životodárné velkoleposti. Tedy ti, kdo vidí Boha, zúčastňují se jeho života.“ Tento symbolismus světla zaručuje rytmus hodin v byzantském obřadě, který přitom vzbuzuje věrnost a nostalgii k božskému zjevení, které můžeme symbolicky spatřit zde na zemi. Je to refrén, který denně můžeme slyšet v eucharistické liturgii v chvalozpěvu po svatém přijímaní:
Viděli jsme světlo pravé, přijali jsme Ducha nebeského, našli jsme víru pravou. Nerozdílné Trojici se klaníme, vždyť ona nás spasila.
Existuje nespočetné množství textů pocházejících od církevních otců, jako i liturgických textů, které se zaobírají tímto tématem přeměny Krista. Atanáš Sinajský popsal ve svém dojímavém příspěvku v kázání o Proměnění Pána našeho proměněného Boha takto: „Je to cosi, v čem září světlo vzkříšení, cosi, co má být oslavené, co má být proměněné do mého stavu, do této slávy má být proměněno, do této podoby, do tohoto obrazu, do tohoto výrazu, do tohoto světla a do této krásy, která se má stvořit a má vládnout se mnou, Božím synem.“ Liturgické metafory oslavy proměnění přinášejí stejné poselství:
Byl jsi proměněn na hoře, Kriste Bože, a odhalil jsi svým apoštolům svou slávu tak, jak ji dokázali snést. Ať tvé věčné světlo osvítí i nás hříšné… sláva ti, Dárce světla!
Přijď, vyveď nás na Pánovu horu, do domu našeho Boha, tam rozjímejme o slávě jeho proměnění… v tomto světle ať získáme světlo a povzneseni Duchem zpívejme chvalozpěv Trojici jedné podstaty po všechny věky.
http://www.acizek.nfo.sk/teolog/teolclanky/taft/13.htm
